V uplynulých dnech jsem se konečně dostal opět k hraní. Má volba padla na Ion Fury. Tahle záležitost je přesně to co píšu v nadpisu – Duke Nukem v sukni… bežící na build engine a vydaný 3D Realms. A ano, vyšla v roce 2019.
Jak se z Ion Maiden stala Ion Fury a co je zač?
Někteří z vás o ní mohli slyšet už dříve pod jménem Ion Maiden, to se bohužel nezdálo muzikantům z Iron Maiden a tak pohrozili autorům žalobou. Ti tak byli nuceni název změnit na Ion Fury.
Ve hře se vžijete do role Shelly „Bombshell“ Harrison, ostřílené to odbornice na výbušniny, členky Global Defense Force, tedy něčeho jako policie. Toto ovšem není první hra, ve které se můžete se Shelly setkat. Už v roce 2016 vyšla záležitost, která zní stejně jako její přezdívka – Bombshell. Nejednalo se ale o klasické FPS, ale o top-down střílečku, a to nepříliš úspěšnou. Ovšem kořeny paní Harrison sahají ještě dál. Původně mělo jít o zamýšlenou Dukovu parťačku v Duke Nukem Forever. Doporučuji shlédnout vývoj konceptů přímo na stránkách 3D Realms. Stojí to za to.
Nechme však povídání o minulosti a přenesme se do současnosti. Ion Fury se odehrává ve futuristickém městě Neo D.C., které je ohrožováno zákeřným doktorem Heskelem a jeho armádou kyborgů. To je asi tak vše, co vám můžu k příběhu říci. Nečekejte žádné zvraty ani příběhové kličky. Prostě vezmete do rukou kvéry a přes zástupy nepřátel se prosekáte až k panu doktoru, kterému na konci hry vysvětlíte kdo je ve městě pánem dámou.
Levely, zbraně, obludy
Hra si mě velmi rychle podmanila svou atmosférou. V prvních několika levelech se ocitáte právě v domech a ulicích Neo D.C., kde jsem cítil odkaz Blade Runnera a jiných scifáren. Noirovsky laděné město plné kyborgů a podivných robotů. Do toho pak hraje minimalistická elektronická hudba. A samozřejmě, Iron Fury není žádná slečinka, takže cestou trousí různé krutopřísně hlášky.
Mimoměstské úrovně vás zavedou do podzemních tunelů, do vlaku, na venkov a do tajné základny hlavního zlouna. Celkově jsem s level designem neměl problém a přišel mi velmi dobře vymyšlený. V každém levelu je k nalezení velké množství tajných místností a jiných schovávaček, kde se skrývá nějaká ta bonusová výbava. Ovšem tajné, tady znamená opravdu tajné, a objevit všechny se mi zdaleka nepodařilo. Pokud by člověk opravdu chtěl prošmejdit všechny „secrety“ tak ve hře stráví určitě mnohem více času než jsem strávil já (cca 9 hodin).
Trochu slabší je to s nepřáteli. Na můj vkus ve hře potkáte velmi málo typů emzáků a brzo se okoukají. V podstatě je tam asi 5 typů nepřátel a ty se opakují až do konce hry, samozřejmě časem přijdou další obludy – celkem ve hře potkáte 16 typů nepřátel a to včetně bosů. Ale ta základní pětice vás bude provázet od začátku do konce. Co ovšem nesmím zapomenout zmínit je poměrně vysoká obtížnost. Hrál jsem na druhou obtížnost ze čtyr a musím říct – občas jsem se zapotil.
Stejně tak arzenál, se kterým se vrhnete do boje, není nijak oslnivý. I se základním obuškem pro boj na blízko najdete ve hře celkem 8 zbraní. Ale řekl bych, že poměrně nudných. Sice většina z nich má alternativní mód střelby, a třeba revolver nebo brokovnice byly fajn, ale jinak mě ostatní arzenál moc nebavil. Chyběla mi třeba varianta raketometu a podobné klasiky.
Závěrem
Ion Fury je dobrá hra, a pokud jste fanoušci Duke-Nukem, tak by vás určitě neměla minout. Součástí hry bohužel není multiplayer, ale autoři přidali aspoň bonusové levely. První z nich Crisis in Columbia je ukázkový level, který byl použit jako ukázka toho, co chtějí autoři vytvořit v době, kdy sháněli peníze na kickstarteru. Druhá bonusová mise se jmenuje Bombardier trial a jedná se o výše zmiňovaný ukázkový level, ale máte pouze 25 hp a jako zbraň jen granáty. Poslední bonus je Queen of the hill, jak už název napovídá, jedná se o klasický king of the hill, kdy válčíte v jednoduché aréně a musíte přežit čím dál silnější vlny nepřátel.
A jako vždy, záběry z hraní najdete na mém youtube kanálu.
Přidejte odpověď