Přestože jsem obrovským fanouškem série Quake, tak jsem z nějakého nepochopitelného důvodu nikdy nehrál single-player Quake II. Tudíž, když jsem zachytil informaci o modifikovaném Quake II, podporující technologii RTX, a to přímo od nvidie, který podle videií vypadá naprosto famózně, bylo jasné, čím strávím příštích pár večerů.
Pln nadšení jsem koupil na steamu Quake 2 za baťovských 4,99 eur, stáhl modifikovanou RTX verzi tamtéž a spustil hru. Hned po načtení úvodního lvl mi bylo jasné, jak je real-time ray tracing úžasná technologie, bohužel ale brutálně náročná na HW. Moje sestava v podobě intelu i7-7700 v tandemu s nVidia GTX 1070 ve full HD nedokázala hru rozběhat na víc, jak 15 fps, což je samozřejmě nehratelné. Přesto jsem se rozhodl hru zahrát a dohrát. RTX verze lze hrát i v klasickém OPenGL a má mnoho změn, které hru dělají pro dnešní hráče přijatelnější – podpora širokoúhlých rozlišení, lepší zobrazení textů příkazové řádky, a celkově o něco koukatelnější grafika.
Dvě věci bych však modifikované verzi vytknul. První je chybějící intro pro SP kampaň. Není to samozřejmě žádný oskarový zážitek, ale i tak by si podle mě trochu lásky zasloužilo. Pokud jste ho snad neviděli, tak ho můžete najít na youtube. Druhou, a to výraznější chybkou, je absence kultovního soundtracku od pana Sonic Mayhem. Podle mého soukromého soudu se jedná o nejlepší soundtrack z celé Quake série a určitě stojí za poslechnutí.
Samotný game-play zůstal bez změny, čeká vás jedenáct zbraní a to včetně railgunu (který se zde v rámci série objevil poprvé), klasické dvouhlavňovky, BFG nebo granátů (později i granátometu). Zde bych si dovolil takovou nejapnou poznámku. Jak je možné, že Bitterman (postava za kterou hrajete), není schopen hodit granátem dál než několik metrů? Je snad na Stroogosu silnější gravitace než na Zemi? Nebo je jeho fyzička tak mizerná? Jsou granáty z nějakého vzácného kovu, který i při malém objemu má velkou hmotnost? Otázky, samé otázky…
Levely jsou taktéž nezměněny, budete procházet vojenským bunkrem, vězením, dolem, elektrárnou…. Pokud najdete tajný lvl, tak se podíváte i do vesmíru. Celkově jsou dobře navržené a krom jednoho opravdu velkého záseku jsem se v nich neměl větší problém orientovat. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že jsou lehce nelineární, což je na rok vzniku, 1997, docela netradiční. Pokud by někoho extra zajímalo, jak průchod hrou vypadá, může se podívat na můj kompletní záznam.
Poslední záležitostí, kterou jsem zkoušel, byl multi-player. Ten jsem hrál naposledy na intru, kde jsme ještě k tomu mastili především vynikající mód D-day, ale občas se našla chvilka i na klasický deathmatch. Proto mi teď přišlo fajn zavzpomínat na staré časy a zkusit najít hru v roce 2019. Kupodivu to nebyl ani moc velký problém. Na Q2 je hezky vidět, jak moc hardcore arenové střílečky v MP jsou. Například první zbraň – blaster, to je pravděpodobně nejvíce useless zbraň v dějinách počítačových her. Oproti tomu railgun vás instantně zabije ihned po respawnu. Též mě docela překvapilo, že sebrání zbraně, kterou už máte (pokud nevypadla z enemy) vám nedoplní náboje, takže opravdu musíte sbírat ammo boxy. Ale největší problém jsem měl s nepřehledností hry, často jsem nevěděl jestli jsem vůbec někoho trefil a někdy jestli jsem vůbec někoho zabil. Ostatně na můj zápas v multiplayeru se můžete podívat na přiložením videu.
Přidejte odpověď